Recenze

Recenze: Victor Hugo a Chrám Matky Boží v Paříži

30. dubna 2016 v 17:15 | Lotty Lytton
Drazí přátelé, kamarádi, fanoušci literatury a náhodní chodci, kteří se sem nachomýtli čistě náhodou, vítám vás u promluvy o slavném spisovateli Viktoru Hugovi. Dnes je tomu na den přesně, plus mínus a "baj vočko" dvě století, kdy nás tento velikán opustil navždy. Smrt však v pojmech literatury mnoho neznamená a někteří autoři se stávají nesmrtelnými. Viktor Hugo je zářným příkladem. I dvě století po své smrti, úspěšně mučí středoškoláky po celém světě. Mezi jeho nejhorší mučící nástroje patří kniha Chrám Matky Boží v Paříži, známá zejména pro své k uzoufání nudné sáhodlouhé popisy.
Desetistránkový popis dlažební kostky, kterou bychom nejraději vzali a po autorovi hodili, není ničím výjimečným, pouze je občas proložený monology nepříjemného Klaudiuse Frolla, chodícího po cimbuří jakéhosi pařížského chrámu. Čtenář, a nemyslete si vážení hosté, že ze mě mluví pouze má vlastní zkušenost, si obvykle úzkostlivě přeje, aby tento nepříjemný kněz z cimbuří spadl, rozmázl se dole o dláždění a pokud možno, vzal s sebou i hrbáče Quasimoda, krásnou cikánku Esmeraldu, její trapnou kozu a možná i autora samotného.
 
 

Reklama