Úterý

15. listopadu 2016 v 11:50 | Lotty Lytton |  Deník
Znáte takové ty dny, které jsou zkažené ještě dříve, než vlastně vůbec začnou? Souhrn maličkostí, které by vás jindy nechaly klidné. Ale ne dneska.

Tak přesně takový den, byl dneska.



To jsem se moc nevyspala, a pak vstala špatnou nohou. Byla mi zima a v kuchyni nebylo nic, co bych si mohla dát k snídani. Někdo mi vypil čaj. Táta přinesl rohlíky přesně ve chvíli, kdy už jsem musela jít, abych nepřišla pozdě do školy.
Máma vstala a oslintala mě.
Autobus mi ujel.
V tom dalším nebylo volné místo k sezení.
Metro mi odjelo před nosem.
Když přijelo, řvalo v něm celou dobu protivné dítě.
Pak konečně s mámou vystoupilo, a vedle mě si sedla stará cikánka, která smrděla tak, že kočičí moč mi náhle připadala jako docela příjemná voňavka.
Nechci být rasistická, ale jak to mám jinak říct?
Rozkopaný chodník.
Takže půjdeme po silnici.

A pak do školy…
A tam velká cedule s černou stuhou a velikou červenou růží.
"S hlubokým zármutkem vám oznamujeme….".

Jeden z našich profesorů zemřel. A vedle cedule stál jakýsi kluk. Když jsem k ní přistoupila, chvíli mlčel.
"Byl hrozně hodnej…" řekl pak.
Já jsem na škole sotva pár týdnů. Neznám ani své spolužáky, o to méně pak znám profesory, kteří mě neučí. Tak jsem mu řekla, že jsem o vůbec neznala.
"Hm..já jo." Řekl a šel pryč.
Tak jsem tam stála a četla dál. Psali, že to byl i básník a že psal. Do časopisů, do šuplíku, pro nás i pro radost. A tak jsem četla a pak šla pryč.
Takže umřel starý pán, který byl hrozně hodný a rád psal. A já ho vůbec neznala a už nepoznám, ikdyž by mě to nebýt té cedule ani nenapadlo.

Ráda bych našla toho kluka, co tam stál, a tiše se trápil. Ráda bych mu řekla, že je mi to líto a že mě to mrzí. Jenomže jsem se nějak zapomněla podívat, jak vypadá.


Je úterý a je mi mizerně.
Některý dny jsou horší než jiné.


Ale nebuďme pesimisté.
Mohlo by to být horší.
Mohlo by ještě začít pršet.


Což je dost pravděpodobné, protože nemám deštník.




------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Večer den skvěle pokračoval toaletním papírem.
Nechala jsem na záchodě mámě prý málo papíru na utření.
Máma kvůli tomu ztropila scénu, ve kterém padaly výrazy jako "neser mě" a podobně.


Už chci, aby ten den skončil.
Vážně!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Hlasujete ve svých vlastních anketách?

Ano
Ne
Občas
Jenom když chci zvrátit výsledek

Komentáře

1 Elis Elis | Web | 15. listopadu 2016 v 12:02 | Reagovat

Tak nevím, ten článek na mě působí mnoha způsoby, je vtipný a výstižně napsaný ale s tou smrtí zase smutný a toho kluka bych rozhodně hledala, myslím, že za to stojí, projevil smutek a je vidět že přemýšlí o životě a takových je málo:)

2 inspiracenauteku inspiracenauteku | Web | 15. listopadu 2016 v 12:47 | Reagovat

No.. smutný i vtipný článek, každopádně. PRŠÍ.

3 Lotty Lytton Lotty Lytton | Web | 15. listopadu 2016 v 12:51 | Reagovat

[2]: Do pr... :D

4 Sugr Sugr | E-mail | Web | 15. listopadu 2016 v 18:17 | Reagovat

Takové dny znám moc dobře, a dnes dokonce takový i večer! Hodně prší a představa, že bude ráno místo chodníků zrcadlo, mě rozhodně radost nedělá!:-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama