Vysokoškolák

22. září 2016 v 21:23 | Lotty Lytton |  Deník
Tak dneska se ze mě oficiálně stal vysokoškolák. Jediný dojem, který jsem si ze své nové školy odnesla, byl: "Ehm…teď už bych možná asi měla trochu dospět co?".
Jediný dojem, který si ze mě odnesli všichni okolo byl ten, že škola nejspíše přijala program podporu pro mentálně retardované.

Doufám, že všechny ty povídačky o prvním dojmu, jsou jenom…kecy.

Vy, kteří mě znáte už trochu déle, víte, jak skvělý orientační smysl mám. Víte, že pokud chci najít nějaké místo a nevím úplně přesně kudy kam, řeknu si sama pro sebe, kterou cestou si asi tak myslím, že bych měla jít...pak se otočím a jdu úplně na druhou stranu. Nejhorší na tom je, že tímto způsobem obvykle skutečně trefím.
Není tedy divu, že když jsem dnes měla hledat místnosti číslo 107-A, tak jsem i přesto, že místnosti byly viditelně očíslované a všude byly šipky, měla značný problém.

Na chodbě seděla skupinka starších studentů. Bavili se mezi sebou, koukali do mobilů a někteří se dokonce učili. Každopádně mě absolutně ignorovali. Jelikož však tam bylo i pár hezkých kluků, tak mi bylo samozřejmě nesmírně trapné jít k nim a zeptat se, jestli by mi neporadili, že jsem se ztratila a nevím, kam mám jít. Dělala jsem tedy, že jsem úplně v pohodě. Jsem totiž děsně cool, vypadám dobře, hrozně sem patřím, a navíc naprosto přesně vím, kam jdu. Mé dělání cool dojmu trochu pokazilo, když jsem kolem nich prošla asi tak šestkrát v různých směrech a pořád se tvářila, že jsem se vůbec neztratila.

Naštěstí jsem tu blbou místnost nakonec našla. Tedy ne já. Našla ji Mirka…tedy chci říci Alenka.

Na jednom rohu jsem narazila na holku, která se tvářila zmateně. To by samo o sobě pro mě tak zajímavé nebylo. Sama jsem zmatená a to pravděpodobně mnohem a mnohem víc. Ona ale kromě toho, že se tvářila, jakoby přiletěla z jiného světa, držela v ruce ten samý papír co já. "Přijímáme vás ke studiu na naší úžasné škole, dostavte se 22.9 do místnosti 107. Židle budou, občerstvení si přineste vlastní…."
Hned jsem se k ní rozeběhla…tedy přeháním, došla jsem k ní hrozně "cool" chůzí, co kdyby mě náhodou zpoza rohu pozoroval nějaký hezký kluk z té minulé skupinky a viděl mě, nedejbože, nedůstojně popoběhnout. To by pak rozkecal po celé škole a byla bych ztracená. Moje image by vzala za své!!

Takže jsem k té holce pomalu a elegantně došla, musela jsem několikrát jelikož mi mezitím vždycky utekla, a hned na ní "ahoj ty taky hledáš stosedmičku?". Snažila jsem se působit příjemně aby mě vzala s sebou a já už se tu nemotala sama. Ona se na mě podívala, prohlédla si mě od hlavy až k patě a řekla: "jóó".


Počkej počkej počkej…jaký jakože "jó"? A co takhle "nepůjdeme hledat spolu? Vypadáš tak mile a přátelsky, spolu to určitě najdeme mnohem líp".


"Ehm…a nechceš jít hledat spolu? Vypadáš tak mile a přátelsky a spolu to najdeme určitě mnohem líp." Pravila jsem a doufala jsem, že už se chytí. A ona zase jenom, že "jó".
V duchu jsem jí proklela, a šla tedy hledat s ní. Chvíli jsme se znovu motaly po škole a já mezitím přemýšlela, jak nenápadně zjistit její jméno. Nechtěla jsem na ní pořád volat "hejty". Mohla bych jí nenápadně ukrást občanku a jméno si přečíst. Nebo bych mohla najít studijní oddělení, vloupat se tam a najít si její jméno v papírech dle fotky.

Jo počkat. Fotky se ještě neodevzdávaly.

No tak bych mohla počkat, až se fotky odevzdají a pak nají studijní oddělení, vloupat se tam a najít si jméno v papírech dle fotky pak. Anebo bych mohla…

"Jo a já jsem Alena a ty?" Skočila mi najednou do myšlenek ta holka. Byla jsem tak hluboko zažraná do vymýšlení rafinovaných plánů a do opatrného formulování vět tak, abych se za žádnou cenu neztrapnila, že mě tahle jednoduchá otázka dokonale vyvedla z míry. Zprvu jsem si ani nevšimla, že na mě mluví. Musela jsem si tu větu několikrát zopakovat aby mi vůbec došlo, že se navzdory všemu očekávání představila sama.Já jsem Alena, já jsem Alena...Alena.

Stiskla jsem jí omámeně ruku a zopakovala po ní "Já jsem Alena". Podívala se na mě trochu divně a mě to docvaklo.
A pak nastala ta děsně trapná část, kdy jsem zmateně koktala" Totiž já samozřejmě nejsem Alena. Ty jsi Alena. Já jsem samozřejmě někdo úplně jiný".


Myslím, že ode mě chtěla utéct. Naštěstí jsme našli stosedmičku a jakási paní, která tam stála, nás vehnala dovnitř. Sedla jsem si vedle ní a pokoušela se vymyslet něco inteligentního, čím bych to všechno napravila. Když jsem byla v polovině vymýšlení, Alena se na mě otočila a střelila další zákeřnou otázku. "A proč ty jsi vlastně šla na hotelovku?"

Znovu byl rychlejší můj jazyk, než můj mozek a já odvětila: protože to byla jediná škola, na kterou jsem se hlásila a obtěžovala se přijít k přijímačkám.
Znovu se na mě podívala trochu podivným způsobem a asi by si nejraději odsedla. Naštěstí vedle ní seděl jakýsi rusák (na té škole je spousta cizinců), a tak neměla kam. Po zbytek hodiny jsme mlčely a já se v duchu rozhodla, že jí za trest přejmenuju na Mirku. Vypadá totiž jako moje teta. Jen v mladším provedení. Ne že by to pomohlo.

Do dvou hodin nás pustili domů. Já chtěla k mamince a obejmout, ale maminka byla v práci.
Tak jsem chtěla alespoň k tatínkovi do auta, abych se nemusela trmácet autobusem. Ale tatínek byl taly v práci.
Tak jsem šla nakonec asi deset minut pěšky, protože se mi nechtělo sejít jezdící schody a koupit si lístek. A když jsem konečně došla, tak mě ani nikdo neobejmul.

To mi ta vejška hezky začíná!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Máte v přátelích na facebooku někoho, komu vykáte?

Ano
Ne
Nemám facebook

Komentáře

1 Baryn Baryn | Web | 22. září 2016 v 21:46 | Reagovat

Já se na škole taky furt neorientuju ... ovšem jako druhák už pro to asi nemám omluvu, neboť všechny cedule a ukazatele u nás jsou vždycky nadepsané velkým "pro prváky" :D

Hlavně, aby tě škola bavila :) Užij si ji, vejška je docela v pohodě, když nejsi idiot, který se učí jen o zkouškovým jako někdo tady .D

2 Nancy Nancy | Web | 22. září 2016 v 23:08 | Reagovat

:D ta zoznamovacia cast ma teda prijemne pobavila :D ty alena.

a inak, s tym stracanim sa na chodbach sa netrap :) ja sa uz druhy rok kazde rano pytam vratnicky, kde je aka miestnost. ak by som to mala zakazdym hladat, musela by som vstavat o 15 minut skor :D

3 Lotty Lytton Lotty Lytton | Web | 23. září 2016 v 0:55 | Reagovat

[2]: Kdyby jen o 15 minut.

Já jezdím o hodinu dřív pro případ, že bych nasedla na špatný autobus.
Už se mi totiž stalo, že jsem do nějakého nastoupila a jelo na úplně opačnou stranu...zjistila jsem to na konečné.

Naštěstí jsem měla dost velkou časovou rezervu. Jela jsem dřív právě proto, že se znám a tušila jsem průšvih :D

4 inspiracenauteku inspiracenauteku | Web | 23. září 2016 v 15:17 | Reagovat

:D:D Proboha, no mám se na co těšit, takhle to u mě taky určitě bude vypadat. A jméno Mirka za trest mě pobavilo, nandalas jí to holka!:D Já bych se asi rozbrečela a chtěla taky obejmout:D

5 Joina Joina | Web | 24. září 2016 v 8:21 | Reagovat

Ani ti nezávidím tu výšku :) A i když jdou místnosti zřetelně vidět, věřím, že se to nenajde snadno. To si pamatuji, když jsem byla se sestrou poprvé na výšce a jak jsme všechno hledali.

6 an an | Web | 24. září 2016 v 14:18 | Reagovat

Tak vítej mezi vysokoškoláky. Věř mi, že si ještě užiješ kopec 'srandy' a to nejen při hledání učeben :D

7 Angelique. Angelique. | Web | 24. září 2016 v 19:54 | Reagovat

Na škole, na které jsem teď nemám skoro problém se orientovat, když jsem na hlavní budově. Ale jakmile mám  nějakou hodinu v Celetný, tak to je peklo. Ten barák naprosto nedává smysl a já tam vždycky bloudím jak idiot, přicházím na hodiny běžně nejmíň o 15 minut později a jsem zoufalá :D a to už jsem ukončila druhý ročník a navíc si myslím, že docela orientační smysl mám :D Když jsem ještě byla na VŠE (nejhorší rok mého života), tak jsem se tam taky naprosto neorientovala, takže soucítím s tebou, občas je to fakt peklo hledat ty učebny :D
Každopádně ti na vysoké držím palce, snad se ti tam bude dařit a třeba tě to i bude bavit... Mirka, teda Alena, úplně asi nechápe tvou upřímnou povahu, ale mě to teda spíš pobavilo :D
A dospívat? Proč? :D Je mi dvaadvacet a dospělá si vážně nepřipadám. Mamka mi teď přiznala, že si občas furt dospělá nepřijde, i když jí je 55 :D

8 Lotty Lytton Lotty Lytton | Web | 24. září 2016 v 20:00 | Reagovat

[7]: Mně jednou prababička, které je skoro devadesát řekla: "Hele asi se mi budeš smát, ale já si uvnitř pořád připadám mladá".

Tenkrát jsem se smála...ale ono je to vlastně docela děsivý :D

9 Jitka Jitka | Web | 25. září 2016 v 19:23 | Reagovat

Mně je sedmdesát a duševně si taky stará nepřipadám, jen ty klouby kdyby nezlobily.:-D

10 Eva Eva | Web | 26. září 2016 v 23:23 | Reagovat

Tak ten komntář u mě ohledně Wericha, to si děláte srandu, že?

11 Psiren, The Angel of Khaos Psiren, The Angel of Khaos | E-mail | Web | 6. října 2016 v 22:33 | Reagovat

Tohle úterý jsem oficiálně vlezla na magisterské studium na skutečně vysoké škole...a pořád ani nevím, co mám dělat, leč nevzdám se :D
A první kontakty s cizími lidmi jsou vždycky na paprču, neboj, to se spraví :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama