Nedokončené pohádky: Červená Karkulka

22. května 2016 v 22:09 | Lotty Lytton |  Grafomanie
Úkol na hodině tvůrčího zněl: "Vezměte si nějakou známou pohádku, v nějakém bodě ji usekněte a napiště svůj vlastní konec".

Řekla jsem si, dobře tedy. Jdeme zkazit nějakou pohádku. A když už kazit, tak pořádně. Červená Karkulka je sama o sobě zkažená už dost. Ta má trocha do mlýna již nemůže napáchat příliš mnoho škody!


Červená karkulka
verze 2.0



"A přesně rak se to stalo!" pověděla holčička. Myslivec se s pochybami zadíval do nevinných očí dítěte a snažil se ignorovat obraz zkázy za ním. V hloubi duše cítil, že by malé holčičky neměly stát ve starých chaloupkách uprostřed hlubokého lesa v kaluži čerstvé krve, jenž se zvolna roztéká po dřevěných prknech podlahy. A kdyby to byla pouze ta krev. Jenomže nebyla. Bylo tu toho mnohem víc. Tak především tu bylo tělo. Alespoň myslivec předpokládal, že se jedná o jeho tělo, které vyplňuje možná trochu více místa, než by mělo. Tu je utržená ruka na stole vedle chladnoucí bábovky. Tamhle je hromada vyhřezlých střev. Na okně leží zakrvácené ucho, a když se člověk podívá pozorně, může spatřit, že se na něj ze sklenice se šťávou dívá vydloubnuté oko. Myslivec měl neodbytný pocit, že ono tělo, patří staré hodné paní, která tu žila. Alespoň tomu napovídaly zbytky květované zástěry, které tu a tam zahlédl. A pak tu byl mrtvý vlk.

Myslivec se otřásl a holčička, jakoby vycítila jeho vzrůstající pochyby, pokračovala ve své řeči.
"Ten vlk sežral babičku a převlékl se za ní. Jenomže nepočítal s tím, že babička už je hodně stará. Šlachovitá. Sama flaxa, kůže a v kloubech revmatické směny. Než ji stačil strávit a pořádně rozžvýkat, babička mu pořádně hnula žlučí. Tak nějak zevnitř, jestli mi rozumíte. Když jsem přišla já, ještě sebou trochu škubal".
Myslivec se vzdal. Každý věděl, že poslední měsíce v lese řádí škodná, byl však přesvědčen, že se jedná o zvíře trochu větší. Že by obyčejný vlk? Dokázal by obyčejný vlk napáchat tolik škody?
"Pojď sem dítě. Pomož mi s tím vlkem. Hodíme ho do studny a pak tě Karkulko, odvedu domů". Pravil myslivec a snažil se nemyslet na to, proč by proboha ta stará paní, pouštěla vlka do domu.
Holčička přikývla, a když myslivec s námahou přehazoval vlčí tělo do studny, promluvila znovu.
"Myslím, že vy už mě nikam neodvedete, pane". Poslední slova již zazněla poněkud jiným hlasem. Připomínala spíše tiché zavrčení, než lidskou mluvu. Myslivec se prudce otočil a krev mu ztuhla v žilách.
Na místě malého děvčátka v červeném čepečku, stála obluda. Bestie vysoká jako on sám. Na půl člověk, na půl vlk. Vrčela a z tlamy plné zubů velkých jako dlaň jí odkapávaly sliny. Než se hrůzou opařený myslivec stihl natáhnout pro dýku, pohnula se obluda rychle jako blesk a vrhla se na něho.




O nějakou chvíli později sebrala Karkulka ze země svůj košíček. Jeden buclatý prstík si strčila do úst, aby ze zubů vyšťourala zbytky oběda. Nakonec si upravila své červené šaty.
Pamatovala si na doby, kdy byly ještě čistě bílé.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Daisy Moon Daisy Moon | E-mail | Web | 23. května 2016 v 21:44 | Reagovat

Nikdy by mě nic tak originálního nenapadlo. Hodně mě to pobavilo, sice nechápu proč, když je to takový horor, ale prostě pobavilo. :D
A mimochodem, překrásný design!!! :)

2 Jana Jana | E-mail | Web | 24. května 2016 v 17:25 | Reagovat

Teda, to je jako Grim nebo jak se jmenuje ten seriál, co znám z Coolu ty reklamy :D

3 Valerie Fox Valerie Fox | Web | 24. května 2016 v 17:37 | Reagovat

Moc fajn konec! Takový by se měl psát v knížkách! Jo a na tvůj komentář u mě na blogu ti odpovím tady :) ještě nevím co budu točit asi tak různě (challenge, vlogy...) už mám na svém kanálu dvě videa :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama