Recenze: Victor Hugo a Chrám Matky Boží v Paříži

30. dubna 2016 v 17:15 | Lotty Lytton |  Recenze
Drazí přátelé, kamarádi, fanoušci literatury a náhodní chodci, kteří se sem nachomýtli čistě náhodou, vítám vás u promluvy o slavném spisovateli Viktoru Hugovi. Dnes je tomu na den přesně, plus mínus a "baj vočko" dvě století, kdy nás tento velikán opustil navždy. Smrt však v pojmech literatury mnoho neznamená a někteří autoři se stávají nesmrtelnými. Viktor Hugo je zářným příkladem. I dvě století po své smrti, úspěšně mučí středoškoláky po celém světě. Mezi jeho nejhorší mučící nástroje patří kniha Chrám Matky Boží v Paříži, známá zejména pro své k uzoufání nudné sáhodlouhé popisy.
Desetistránkový popis dlažební kostky, kterou bychom nejraději vzali a po autorovi hodili, není ničím výjimečným, pouze je občas proložený monology nepříjemného Klaudiuse Frolla, chodícího po cimbuří jakéhosi pařížského chrámu. Čtenář, a nemyslete si vážení hosté, že ze mě mluví pouze má vlastní zkušenost, si obvykle úzkostlivě přeje, aby tento nepříjemný kněz z cimbuří spadl, rozmázl se dole o dláždění a pokud možno, vzal s sebou i hrbáče Quasimoda, krásnou cikánku Esmeraldu, její trapnou kozu a možná i autora samotného.


Čtenáři se toto přání splní bohužel jen částečně, neboť Klaudius Frollo nakonec z toho cimbuří doopravdy sletí, a zanechá za sebou na dlažbě pouze krvavý flek. Utěšit nás může pouze vědomí, že je autor již dávno mrtvý a tak nehrozí, že by napsal ještě nějakou podobnou slátaninu.
Tato kudla do zad literatury, byla dokonce zfilmovaná. Nejspíše se někomu zželelo nebohých studentů, kteří mají tuto knihu zařazenu do povinné četby spolu s dalšími skvosty literatury, jako je Babička. Od chvíle kdy film spatřil světlo světa, kniha mohla být zahozena do nejtemnějších koutů knihoven, i když jistě všichni cítíme, že by měla být zahozena někam úplně jinam. Takové menší smetiště, skládka, nebo příhodně přistavená popelnice, vůbec není špatným místem. Filmová adaptace byla sice naprosto příšerná, děsná a otřesná, ale uvážíme-li, že filmaři museli pracovat s podkladem, jaký nabízí příběh Chrámu Matky Boží v Paříži, odvedli vlastně docela dobrý kus práce. No přiznejme si přátelé, zvládl by někdo za těchto podmínek film lépe než oni?

Vraťme se ale k tématu. Viktor Hugo, kterému po vydání Chrámu Matky Boží v Paříži, nebylo v jeho době z nějakého důvodu zakázáno psát, nebyl, Bůh ví proč, upálen na hranici ani veřejně lynčován, vydal mnoho dalších pokladů. Pokladů, které by měly být navždy skryty v zamčené truhle, nejlépe někde na dně moře, kde by nehrozilo, že by je mohl nějaký nešťastník najít. Mezi těmito cennostmi mohu zmínit například Bídníky, kteří se také nedají číst. Tato kniha byla také zfilmována a to asi stokrát, přičemž dívat se dalo pouze na jedinou verzi. Dále bych zmínila knihu dělníci moře, o čemž hrdě prohlašuji, že jsem nečetla, a nemám v plánu na tomto stavu nic měnit a knihu devadesát tři, která odpovídá počtu dnů, kterých budete tuto knihu louskat.

Vidím přátelé, že jste již vyčerpání. S ohledem na vaše duševní zdraví, bych přednášku o Viktorovi Hugovi ukončila, a vrhla se na téma o něco veselejší, a to jsou chlebíčky zdarma, které na mě čekají v kuchyni a které vy nedostanete.

Děkuji Vám za pozornost a sejdeme se u občerstvení. Tedy, já se sejdu u občerstvení, vy se sejděte kde chcete.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kateřina Kateřina | E-mail | Web | 1. května 2016 v 17:45 | Reagovat

Zkus si přečíst Prousta. Pak budeš popisy pana Huga možná milovat :D ale vážně, Chrám Matky Boží jsem četla pouze jednou a nemyslím, že bych měla chuť se k němu vracet, přes to ho považuji za dobré dílo. To třeba taková Bábrle mi přijde daleko horší. Naštěstí už mě do povinné četby nikdo nenutí.
Kateřina
trojtecka.blogspot.cz

2 Lotty Lytton Lotty Lytton | Web | 1. května 2016 v 17:49 | Reagovat

Uvažovala jsem, že napíši i "recenzi" na babičku. Jenomže by mě asi zavřeli :D

3 padesatka padesatka | 17. května 2016 v 17:27 | Reagovat

[2]: Nezavřeli neboj, jen napiš, píšeš hezky. Lynč je s y.

4 Lotty Lytton Lotty Lytton | Web | 17. května 2016 v 17:35 | Reagovat

[3]: Oh! Teď se vážně stydím. Děkuji a opraveno ;-)

I když ono tam těch chyb nejspíše bude více.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama